FOSA MADAGASKARSKÁ
(Cryptoprocta ferox)
ANGLICKY: FOSSA

TŘÍDA: savci
ŘÁD: šelmy
ČELEĎ: madagaskarské šelmy
DÉLKA TĚLA: 65 – 80 cm, ocas 60 – 90 cm
VÝŠKA TĚLA:  38 cm
HMOTNOST: 5 – 15 kg
DÉLKA ŽIVOTA: v přírodě není známa, v lidské péči více než 20 let
STUPEŇ OHROŽENÍ V PŘÍRODĚ: druh zařazen na seznam CITES; na listině ohrožených druhů IUCN je druh zařazen v kategorii zranitelný
VÝSKYT: Endemit Madagaskaru, vyskytuje se v lesích do nadmořské výšky 2 600 m

ZPŮSOB ŽIVOTA:
samice a nepříbuzní samci jsou samotáři
aktivita je denní i noční, v oblastech nadměrného rušení lidmi může být více noční
z 24 hod cyklu je aktivní až 70% času, neaktivní je během horkých dní a během nejchladnější části noci
pohybuje se na zemi, ale i na stromech a to při označování teritoria, při lovu a během páření
jedná se o největšího madagaskarského predátora. Více než 50% potravy mohou tvořit lemuři, loví také hlodavce, plazy, ptáky, hmyz, menší druhy cibetek, ale i domácí zvířata (prasata, drůbež)

 
ROZMNOŽOVÁNÍ:
rozmnožování je sezónní, probíhá od září do listopadu
fosa má unikátní rozmnožovací systém
samice navštěvují tradiční „pářící stromy“ používané i po několik let, samci se shlukují do velkého počtu, samice si samce vybírá a mezi samci probíhají souboje
jen zřídka využívají dvě samice jeden strom současně
páření probíhá ve výšce a trvá až 6 hodin
během několika nocí se může samice pářit až s 8 samci
po tříměsíční březosti se rodí 2-4 mláďata
mláďata zůstávají s matkou do věku 15 – 20 měsíců, dospělosti dosahují okolo věku 3 let

 
ZAJÍMAVOSTI:
čeleď madagaskarských šelem je blízce příbuzná čeledi promykovitých (surikaty, promyky, mangusty)
má společné znaky s kočkovitými (vzhled, dentice, zatažitelné drápy) a s cibetkovitými šelmami (kostra, mozek, chodidla, anální žlázy)
po vertikálních kmenech je schopna lézt hlavou dolů, šplhání napomáhají zatažitelné drápy
dokáže skákat ze stromu na strom podobně jako opice
ocas je téměř stejně dlouhý jako tělo a je používán jako kormidlo
ve východní části rozšíření existuje i melanistická (černá) forma zbarvení
na Madagaskaru přežívá méně než 2 500 jedinců
ohrožuje ji hlavně lov pro maso, využívání v medicíně, ztráta a fragmentace lesů (konverze zalesněných území na zemědělskou půdu a pastviny, selektivní těžba dřeva)
v Evropě byla první fosa chována v lidské péči již v roce 1874 v Paříži
od poloviny 80. let 20. století se fosa chová také v ČR
Zoo Dvůr Králové byla první zoo v ČR a pátou zoo na světě, kde se podařilo fosu rozmnožit
fosu chovaly v minulosti také v Zoo Olomouc, Ústí nad Labem a Plzeň
nyní fosu v ČR chová pouze Zoo Dvůr Králové a Zoo Tábor